Umělecké památky Malé Strany - dům U Zlatého lva
Dům „U Zlatého lva“ je renesanční novostavba před rokem 1604, upravená barokně před rokem 1695 a znovu po roce 1732,kdy byl vytvořen základ dnešních fasád, upravených opět krádce před rokem 1770. Poprvé je dům zmíněn až v roce 1604,kdy byl od základů nově vystavěn na části Vostrovské zahrady lékárníkem Janem Jiřím Dyrinkem. Nepochybně to byl výstavní objekt,jak dokazuje prodejní cena z roku 1615,který přitáhl řadu zájemců z šlechtických řad. Nejdříve dům vlastnili Čejkové z Olbramovic, posléze Černínové. Rovněž pobělohorští majitelé se často střídali a cena držící se na stále stejné úrovni, naznačuje, že nedošlo k žádným změnám. Teprve v dlouhém období 1645-1695 proběhlo určité stavební zlepšení, které nejspíš velikost stavby neovlivnilo. Zachovaný popis z roku 1723 zmiňuje vedle bytu, ještě dvě kolny na vozy a stáj pro 8 koní. V 1. A 2.patře,byl třípokojový byt,3.patro buď nebylo dostavěno, nebo mělo spíše charakter podkroví. Ve stavbě pak pokračoval Antonín Karel Mayer, další majitel po roce 1728, který patně využil služeb Bartolommea Scottiho. Velmi rustikální charakter fasád, navíc bezpochyby upravených až později, však jeho účast vyvrací. Část domu proti mostu, měla být zvýšena a doplněna vikýři, nově měla být vybudována partie proti velkopřevorství. Žádost na malostranskou obec o povolení této výstavby je datována 9.5.1732. Přestavba byla dost náročná, dům zhodnotila a ten byl proto r.1770 odhadnut na značně vysokou sumu. Hubertův pohled také zachycuje ne jen celou dnešní hmotu stavby, ale i základní rozvrh fasád. Ještě na počátku 19.století,byl dům v dobrém stavebním stavu, měl tři patra, vždy se čtyřmi byty,k jednomu z přízemních patřil i šenk, s výjimkou 3,patra, jež mělo charakter podkroví a proto se tu nalézali jen dva byty. V roce 1841 upravil stav Karel Duchoslav o kolny ve dvoře, ale tato modernizace zanikla velkou přestavbou provedenou r. 1871 podle návrhu stav. Václava Sigmunda. Z novodobých zásahů bylo nejvýznačnější prodloužení křídla u Čertovky v roce 1936 podle projektu Eduarda Soboty. Dům zaujímá neobyčejně rozlehlou parcelu, ukončující celý blok domů a navíc, určující průběh Hroznové ulice při Čertovce. Pozdně barokní fasády dávají dnes stavbě jednotný ráz, přestože vznikala postupně. Jako hlavní průčelí je pojímána třípatrová část obracející se k ulici Na Kampě. Nečleněné průčelí, pouze s pozdně barokním krámcovým vchodem vlevo, je patrně odezvou předpokládaných povodní, patra jsou oddělována jednoduchými kordonovými římsami, člení svazkové pilastry, vysokého řádu, do tří celků, bočních dvouosých a střední jednoosou. Toto členění zřejmě mělo naznačit existenci risalitů, nikoli však středního, ale podle štítových vikýřů s kasulovými okny, bočních. Okna mají pro každé podlaží ve všech osách stejnou modelaci, jsou stejně rustikální, jako je koncepce celé fasády. V přízemí jsou pouze v obrysu naznačeny tumbovité, soudkovité parapety, se středním složitě vykrajovaným, vpadlým polem, podokenní římsy zřejmě po novodobých úpravách zůstaly bez profilace. Stuhové šambrány s uchy a kapkami, doplňují ještě trojúhelníkové římsy, které byly charakteristické v raném baroku. Okna ve 2.patře mají podvěšeny vykrajované čabraky, v překladu se objevuje palmeta, čabraky u oken ve 3.p. jsou velmi nízké. Korunní římsa stavby je bohatě profilována. Stejné členění prochází i do čtyř os severního průčelí, které jsou rovněž třípatrové, uprostřed doplněné vikýřovým štítem s kasulovým oknem. V dalších čtyřech osách tohoto průčelí jsou již jen dvoupatrové, chybí však rytmizační pilastry. Okna zachovávají shodnou modelaci. V parteru částečně překryla průčelí novější přízemní přístavba z roku 1871,která obklopila dvorek. Po celém jejím třikrát zalomeném obvodu se uplatňuje shodné členění pásovou rustikou, kterou přerušují pouze pilastry, vymezující vždy jedno pole s krámcovým vchodem. Ten je vyznačen jednak obíhajícím vpadlým polem, jednak háky na rustice. Jednotlivé vchody zakrývají dvoukřídlé dveřnice. Dlouhé dvoupatrové průčelí k Čertovce, kde se objevují stejně utvářená okna, je členěno nárožní rustikou, rustikované armování se objevuje rovněž při zlomu mezi 3. a 4.osou zleva a symetrii dotváří pás rustiky mezi stejnými osami zprava, kde lze rozeznat rovněž menší zalomení. Tím byl vytvořen široký quasi risalit, který navíc ještě zdůrazňují vikýře, větší střední s kasulovým oknem,provázených po stranách menšími vikýři s kruhovými okénky. Rozmístění oken je však nepochybně staršího původu, protože i přes snahu o určitou rytmizaci, jsou rozmístěna nepříliš pravidelně. Fasády do Hroznové ulice jsou silně zjednodušené ,u jižní fasády chybí navíc mezipatrová římsa, která byla nověji odstraněna, protože na fasádě po zalomení ulice, zůstala zachována. Zde se také objevuje fabionová římsa na místě bohaté profilované korunní římsy u třípatrové části, probíhající v prvních třech osách. Dvorní fasády překrývají po třech stranách pavlače, chráněné zábradlím z železných prutů a klasicistním prstencem uprostřed. Některá okna zde mají šabrány s uchy a kapkami, zachoval se rovněž nákladový vikýř na půdu, jihovýchodní kout dvora prolamuje renesanční portál. Sklepy jsou na rozlohu domu velmi malé. V pravé části se dochovala barokní klenba. Celá hlavní budova je zaklenuta již ve vstupní části pravého i levého schodiště. Klenutí má pravděpodobně ještě renesanční původ. Přestavované části domu jsou plochostropé s výjimkou schodišť. viz krásná kniha Umělecké památky Prahy,část Malá Strana strana 569-571.